František Roman Dragoun - akademický malíř
* 21. října 1916 Písek † 2. července 2005 Písek
F. R. Dragoun
F. R. Dragoun akademický malíř z Písku
Akademický malíř
z Písku
Od raného dětství kreslil a ve dvanácti letech namaloval olejovými barvami svůj první portrét. Vztah k malování zřejmě podědil od svého otce, profesora písecké rolnické školy, který byl dobrý kreslíř a muzikant.
V těsné blízkosti rolnické školy býval statek, a tak malovat domácí i zemědělská zvířata nebylo žádným problémem ani pro mladého Františka. Zamiloval si zvířata a především koně.
Z gymnázia, kde v té době působil profesor Velenovský, žák Františka Ženíška si odnesl další životní lásku k historii, zvláště k antice, kterou se nechává inspirovat na mnoha svých pozdějších obrazech.
V roce 1937 je přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, kde se stává žákem profesorů Josefa J. Loukoty, Maxe Švabinského a Vratislava Nechleby.
Díky jeho tvorbě se dochovaly geniální portréty Jindřicha Jindřicha, Karla Absolona, Eduarda Hakena, O. F. Bablera, kardinála Vlka a dalších umělců, vědců a myslitelů. Když maloval krajinu, usiloval o vystižení charakteru, o zachycení klimatu, kulturní dimenze a přes svůj smysl pro detail nikdy neulpíval na okrajových podrobnostech.
Dragounovo dílo je mimořádné jak svou četností a rozsahem, tak i vysokou uměleckou hodnotou, připomínanou po celou dobu Dragounova života všemi odpovědnými kritiky a výtvarnými teoretiky i historiky.
- Životopis akademického malíře F. R. Dragouna
- František Roman Dragoun se narodil 21. 10. 1916 v Písku.
Již od dětství inklinoval k výtvarnému umění. Nadání zdědil po svém otci, profesoru písecké rolnické školy, který byl dobrý kreslíř a muzikant. Na pokusném statku rolnické školy, kde otec pracoval, měl možnost kreslit krávy a pozorovat práce na poli. Při návštěvách Zemského hřebčince v Písku byl pak okouzlen krásou a elegancí koní. Od jedenácti let jezdil s ředitelem zemědělské školy Otakarem Teklým malovat do plenéru. Tyto zážitky z dětství zřejmě daly základ celoživotní lásce k rodnému kraji a jeho lidu.
V době jeho studií na píseckém gymnáziu zde vyučoval malbu vynikající krajinář profesor Josef Velenovský, žák Františka Ženíška a Vlaho Bukovače. Odsud si odnesl i svoji další životní lásku - historii, a to zvláště antiku, kterou se nechával inspirovat na mnoha svých pozdějších obrazech.
Na Akademii výtvarných umění v Praze byl přijat v roce 1937 do ateliéru k profesoru Josefu Loukotovi. V druhém ročníku přešel k profesoru Maxi Švabinskému, který vedl grafickou školu a speciální ateliér pro figurální malbu, kterou převzal po Vojtěchu Hynaisovi.
Druhá světová válka a uzavření vysokých škol za protektorátu se dotklo i Františka Romana Dragouna. Od totálního nasazení jej zachránila Odborová organizace českých výtvarných umělců, která jej přijela za svého člena. Během války se věnoval převážně malbě portrétů a započal práce na rozsáhlém cyklu podobizen našich významných osobností z kulturního života. Vznikly tak portréty operního zpěváka Karla Kalaše, koncertního mistra Jana Buchteleho, entomologa Jana Obenbergera a mnoha dalších. Svá studia na Akademii výtvarných umění v Praze dokončil až po skončení druhé světové války pod vedením profesora Vratislava Nechleby.
Rád se toulal se po vlastech českých i moravských a poznával nové lidi a nové kraje. Jeho heslem bylo: “Kde je malíř, tam je i jeho ateliér”, a tak na svých cestách plnil skicáky kresbami venkovských stavení, staletých stromů či lesních zákoutí, studoval v rychlých skicách typy nejrůznějších lidských tváří. S oblibou kreslil portréty svých spolucestujících v autobusu či ve vlaku.
Známé jsou jeho vzpomínkové příspěvky do kulturní revue Otavín i vlastní básnické a filozofické dílo či překlady uměleckých publikací z němčiny.
František Roman Dragoun je autorem rozsáhlého výtvarného díla, v němž se zračí životní optimismus. Za svou tvorbu a celoživotní dílo obdržel Mezinárodní cenu Masarykovy univerzity, cenu Univerzity veterinární v Brně (spojenou s provedením portrétů 27 rektorů), cenu Masarykovy akademie umění v Praze a Řád svatého Lazara Jeruzalémského.
Autoportrét
olej na plátně signováno 1963
Písek
olej na plátně 1975
Mikoláš Aleš
olej na plátně 1933
Vlastní podobizna
olej na plátně nesignováno
Krajina
olej na plátně 74x59 1979
Autoportrét v krajině
olej na plátně signováno 1992
Letní krajina
olej na plátně signováno 1968
Podzimní krajina
olej na plátně nesignováno
Pohled na Zvíkov
olej na plátně signováno 1958
Jaro
tempera 1960
Brněnská dominanta
olej na plátně nesignováno
U řeky
olej na plátně nesignováno
Vlastní podobizna
olej na plátně nesignováno
Jaro 1945
olej na kartonu signováno 1945
Blatná
akvarel nesignováno
Básník Dragoun
Kronikář jednou se slzou v oku
a to ani ne za sto roků
psát bude našich věků sled.
Nevěřil v Boha chudák děd, bolesti neznal cenu ani
a konec viděl v umírání,
s myšlenkou neznal zacházet.
Pokrokem dobu temna hlásal,
nad horou zbraní ryčně jásal,
uměním drzost lemplů zval.
Hřbet před tyrany ohýbal,
pro šlechetnost znal výsměch pouze,
lež, sebevraždu - východ z nouze
a do bahna strh ideál.
Je tolik krás, že tisíc let nestačí na přehled.
Je pevný řád a platí napořád
v přírodě, v srdci, ve vesmíru,
že máme všeho hojnou míru
a ještě větší tisíckrát.
Modlitba slz a mučedníků,
buď za to Bohu tisíc díkú,
oheň, co čistí zlatý prut
nastolí pravdu, kde byl blud.
Prorvalo slunce svazkem světla
pevnosti mračen, země vzkvetla,
řád svobody byl vůlí skut.
Je tolik krás, že tisíc let nestačí na přehled.
Je pevný řád a platí napořád.
V přírodě, v srdci, ve vesmíru,
že máme všeho hojnou míru
a ještě větší tisíckrát.
Kronikář dopsal epizodu,
k hvězdnému zdroji zdvihl zrak.
Vy šťastné matky šťastných rodů,
vy víte již, co bude pak.
Věk příští na vás pěje ódu
vítězným bojem za svobodu, orchestrem dějů Božích ság.
Je tolik krás, že tisíc let nestačí na přehled.
Je pevný řád a platí napořád.
V přírodě, v srdci, ve vesmíru,
že máme všeho hojnou míru
a ještě větší tisíckrát.
Je tolik krás, že tisíc let nestačí na přehled.
Je pevný řád a platí napořád.
V přírodě, v srdci, ve vesmíru,
že máme všeho hojnou míru
a ještě větší tisíckrát.